Proč v novém domově nemůžeme zpočátku usnout?

Asi není třeba říkat, že stěhování je fyzicky i mentálně náročný proces. Veškeré zařizování, papírování i převoz věcí si na nás vybírá svou daň. Není tedy divu, že když už jsou všechny papíry podepsány, klíče v našich rukách a krabice už jen čekají na vybalení, jsme často naprosto vyčerpaní.

 

Ovšem navzdory tomu naprostá většina z nás má problém onu první noc v novém domově usnout. Bez ohledu na to, jak unavení jsme, se obvykle převalujeme na matraci až do časných ranních hodin a přemýšlíme nad smyslem existence.

 

To bychom mohli snadno přičíst novému, nezvyklému prostředí, kdyby nebylo toho faktu, že například v hotelech obvykle takový problém nemáme. Většina z nás v něm strávila alespoň jednu noc, a tak víme, že i když může být těžší usnout, stále upadneme do spánku rychleji než v novém domově.

 

útulný koutek s rostlinami

 

To má samozřejmě své logické vysvětlení, a stojí za tím znalosti z oblasti psychologie, které hoteloví manažeři využívají. Abychom totiž na kterémkoliv místě snadno usnuli, musíme se tam cítit naprosto bezpečně, a to nejen vědomě, ale i v podvědomí. A to je právě ta těžší část.

 

Naprostá většina z nás má bezpečí spojeno právě s určitým vybavením místnosti – máme tu postel, noční stolek, lampičku, ale i skříňku či koberec, vše samozřejmě v nevtíravých teplých barvách. Hotelové pokoje na nás zkrátka většinou působí útulně, a proto nemáme problém v nich usnout.

 

proces stěhování

 

Na druhou stranu první noc nemáme obvykle vybaleno prakticky nic kromě nezbytných potřeb. Často ani nemáme smontovanou postel, a tak ležíme na matraci na zemi. Kolem se povalují různě poskládané krabice, na stěnách zatím nevisí žádné dekorace, v oknech nejsou záclony ani závěsy.

 

Asi není třeba říkat, že něco takového na nás působí nevlídně, a naše podvědomí podle toho reaguje. Je připraveno na akci, a tak se nechce poddat spánku – co kdyby bylo potřeba něco udělat? Nehledě na to, že přemýšlíme nad tou spoustou práce, která nás ještě čeká, což také příliš nepomáhá.

 

Je tedy jasně vidět, že rozdíly tu jsou. A ačkoliv s nimi nejde příliš dělat, je rozhodně dobré si je uvědomit. Pak totiž budeme připraveni.